Nepij na kuráž:-)

Nejzásadnější událost minulého týdne byla každopádně čtvrteční "večeře" u našich sousedů. Píšu záměrně večeře, ačkoli se jednalo spíše o česko-bulharskou chlastačku, která byla pouze doplněna gulášem s naprosto nepřiměřeným a nepřirozeným množstvím cibule, která jen ztížila mou situaci, ve které jsem se následující den vyskytla:-))). No vážně! Večer byl příjemný, ale následek... V pátek jsem nebyla schopná ničeho, naštěstí jsem nikam nemusela, tak jsem zůstala v postýlce a snažila jsem se z toho dostat. Naštěstí? přijela za mou spolubydlící kamarádka, která se pustila do mého ošetřování... Dala mi prášky, které jsou záračné a zaručeně fungující, ale bohužel dva roky staré... Ach jé. Pak to bylo ještě horší. Navečír se konala párty pro změnu zase u nás, takže tu bylo spoustu lidí, kteří mě všichni taky chtěli ošetřovat a doporučovali mi takové množství různých léků, diet a já nevím čeho ještě všeho, že jsem se nakonec rozhodla to prostě nechat být a dostat se z toho časem. To bylo nakonec nejlepší.
V sobotu jsem měla dělat s Ági palačinky, ale omluvila jsem se, že mám zkažený žaludek a že palačinky bych asi nedala. Zlatíčko, napsala mi, že mě přijede podpořit v mé dietě a nakonec jsme udělaly mléčnou rýži, která vůbec nebyla špatná... Večer jsme pak strávily sledováním IT Crowd... Výborné, tak jsem se dlouho nenasmála!
V neděli jsem zpívala se sborem na finské mši finské Žalmy a tak, takže pro mě bylo velmi náročné sledovat text a z kázání jsem nerozuměla ani slovo... Příště se asi nezůčastním, nebylo to přínosné ani pro jednu stranu... Odpoledne jsem ale šla do Rock church na evangelické bohoslužby, to bylo naopak zase super! Pan farář nás upamatoval, že všechno, co máme není samozřejmé, že máme stále děkovat a vážit si toho... Samozřejmě je to pravda a je nutné to opakovat, jen nevím, proč v mém případě se to převalilo do pocitu ztráty veškerých jistot, asi jsem prostě měla špatný den..., on to myslel dobře, já vím:-). Moc se mi tam líbilo, že po přímluvné modlitbě během přijímání byly vyděleni dva lidé, aby k nim mohli přicházet ti, které něco tíží a sdílet tak své trápení... Také přímluvy byly založeny na konkrétních přáních věřících. Po bohoslužbách jsme šli na kávu a něco dobrého na zub. Pan farář přivítal nové tváře a pozval nás, abychom se účastnili života sboru, účastnili se společných akcí a tak... Výborné! Večer jsem se chtěla učit, ale nějak to nešlo, měla jsem raději podniknout něco s Ági, když se mě ptala. Neděle nebyl zkrátka vhodný den k tomu se zavřít do pokoje a učit se...:-(
V pondělí jsem měla finštinu, začínám milovat naši učitelku, ona je vážně výborná! Protože bylo krásné počasí, šly jsme s Ági do parku a brouzdaly městem. Navíc přijela Hanka z Jervenpaa, tak jsme měly příjemné babí odpoledne:-). Pak jsem se trošku poučila a bylo.
Dneska jsem četla texty na Heaven and Hell, začíná to být opravdu pořád dokola to samé a navíc je to dost perverzní, všechny ty tresty v očistci... Ale to mě zrovna docela baví, hehe:-). Dneska večer jsem měla dělenou sopránovou zkoušku. To bylo hodně smutné, neboť nás byla ani ne polovina a navíc tam nebyl dirigent... Nebyly jsme schopny dát dohromady jedinou píseň a navíc jsme byly těžce rozladěny a z toho jsem byla já rozladěna... Jej, mám obavy, že mnoho z nich moc neslyší...

Je krásně

No vážně jo, za poslední týden byly tři slunečné dny a já asi začnu věřit na zázraky... O víkendu jsem se měla moc dobře. V sobotu odpoledne jsem byla na procházce s Liisou (další finka, která byla na Erasmu v Praze na naší fakultě). Byl krásný slunečný den a teploměr ukazoval pouhých -15stupňů... Byly jsme v parku, který jsem ještě předtím neobjevila, potkaly jsme krásný hřbitov a legové domečky. Zjistila jsem, že v Helsinkách je jeden les..., opravdu, JEDEN les, který zahrnuje celé Helsinki:-D. Procházely jsme se a vzpomínaly na Prahu, na její úzké křivolaké uličky, starobylé domy a útulné kavárničky na každém rohu... To tady nenajdete. Mají tu jen takové ty řetězce: "Starback, Nescafé atd..." Ó, jak se Liisa rozplývala nad Jerichem a Marathonem, to bylo vážně roztomilé:-). Byly jsme venku asi hodinku a půl a měly jsme obě tvářičky jako Marfušky a nohy přimrzlé k botám, tak jsem pozvala Liisu na čaj a sušenky (jak anglické:-). Ale pozvat finy na kafe je složitější, protože to, čemu oni říkají "kafe", já neumím vyrobit. Je to něco mezi kafem, horkou vodou a čajem... S tím pořadím si nejsem jistá:-) Bylo to příjemné!
Pak jsem ještě jela večer na návštěvu k Ági, byly jsme dohodnuté, že se pochlubíme se svými sbory:-). Ági chodí v Maďarsku taky do sboru a musím uznat, že zpívá dobře... Repertoir se od "Brécího" sice liší, ale rovná se "Chorusáckému" před deseti lety, a tak jsme našly i společné písně:-) Uvařila taky dobrou večeři. Opečené brambory se sýrem a salámem, pěkně pálivým, inu, po maďarsku:-)
V neděli jsem byla ještě s ostatními na anglikánské mši. Byla vážně moc dobrá. Po mši jsem šla na kus výletu po západním pobřeží... Našli jsem krásný veeliký pravoslavný hřbitov. Opravdu si tady podávají dveře východ se západem...
Ve tři hodiny jsem měla sraz s Hankou, studentkou Jaboku, která je na Erasmu kousek od Helsinek... Přijela na prohlídku města. Byly jsme ale obě tak vymrzlé, že jsme to vzaly dost stručně a pak se vydaly k mému domovu, do Alepy na nákup potřebných surovin a pak hupky, dupky k plotně a uvařily jsme si supráckou večeři. Byla tedy ještě pro moje spolubydlící přes chodbu, kteří mě vysvobozují, když jsem zamčená v bytě a nemohu se dostat ven. Teprve teď jsem pochopila hlášku: "zamkl dveře třídy tak, že nešly odemknout..." a tuto poznámku by si zasloužila moje spolubydlící Mia! Večeře byla moc příjemná. Odehrávala se ve společnosti 4 Čechové a 1 Bulhar:-) Chudák, měl to těžké:-) My jsme se ale moc dobře bavili, protože, jak známo "Mí Pražané mi rozumějí".
Pak jsme s Hankou ještě koukaly na Akt od Cimrmanů a vzájemně si přehrávaly hudbu, co které chybělo si doplnila od druhé... Hanka u mě přespala a pak jela v pondělí domů... Ještě se nám ale podařilo oběhnout město, protože mně odpadla hodina finštiny a bylo krásné počasí, tak jsme pořídily pár foteček.
Večer jsem jela k Jenny na večeři a saunu. Obojí se velmi podařilo. Řeknu Vám, to saunování má něco do sebe, upřímně řečeno, v téhle morně by se to asi jinak ani nedalo přežít:-)
Heslo týdne: Bavit se s cizinci je dobré, dobře se pobavit s Čechy je lepší:-)

Jak jsem se rozpálila a brzy nato dopálila

Včera byl príma den. Byla jsme byly s Elzou na katolické mši, která začíná až v 11:30 a kostel je poměrně blízko našeho bytečku, narozdíl od toho evangelického, který je na druhém konci města:-(. Tak jsem se pěkně vyspinkala... Mše byla příjemná a velmi aktuální. Kázal otec z Polska, haha:-). Ačkoli jsem měla doprovod dvou sester katoliček, ani jedna si nevzpomněla, že bychom měly přeložit hostii s talířku na talířek, takže jsme byly tentokrát bez přijímání..., příště:-) Po mši bylo popovídání s kávou. Seděly jsme s Elzou a s Ági (další maďarka do sbírky), já nad hrnkem kávy, ony nad vším, co se dalo uzmout k jídlu... Ach jak se ještě dneska dá poznat, odkud kdo je... Červenala jsem se:-(. Přišel si za námi popovídat kněz, ptal se odkud jsme a co tu děláme a tak. Řekla jsem mu, že jsem z ČR a on na to: "dneska ráno jsem tu měl českou rodinu... Jmenovali se Ptáček... Začala jsem se smát a vysvětlila jsem mu, jak je to s mým jménem a co tato jména znamenají anglicky... Smál se pak taky, hahaha:-)
Odpoledne jsme byli ještě s více lidmi na oslavě čínského nového roku, ehm, nic moc... Byla hrozná zima a vlhko a program nebyl nijak úchvatný. Odešly jsme s Elzou domů asi po 1,5 hodině. Uvařila jsem pro nás večeři. Mrkvovou polévku... Ooo, nevěřili byste, jak se mi povedla, Elza se oblizovala za ušima a dokonce si i přidala:-) Vtipné je, že ona mi pořád říká: "no jo, my maďaři jsme zvyklí na kořeněná a ostrá jídla, silné chuti a tak... Nevšimla jsem si, její jídla jsou trošku planá. Pak jsme se koukaly na Pýchu a předsudek... Řeknu vám, pořád mě to bere, i když jsem to viděla už stokrát. Vážně nevím, proč mě tolik lidí, na základě mého obdivu k tomuto filmu a zvláště pak ke slečně Elizabet, považují za feministku:-)
Dnes byl příjemný den. Měla jsem jen kurz finštiny, učili jsme se dny v týdnu a měsíce v roce, nějaké základní pozdravy... Máme mooc prima mladou učitelku. Navečír jsem jela na návštěvu k Jenny.. Škoda, že je to na druhém konci města:-(. Pozvala mě na návštěvu a na saunu. Ani jedna nejsme na saunování moc zvyklé, tak jsme tam vydržely jen krátce. Bydlení má podobné jako já. Vlastní pokoj, společná kuchyň a koupelna... Věřte, nebo ne, platí tam 370€ za měsíc a to bydlí ještě dál od centra než já. Polila mě horkost, když jsem to slyšela... Mám tááák obrovský štěstí, páni, fakt že jo, mých 155 je daleko nejnižší možná cena. Vracela jsem se domů občerstvená a móc spokojená a rozpálená z té sauny:-)
Když jsem přišla k domů, nemohla jsem se dostat do bytu. Zazvonila jsem naproti u kluků a požádala je, jestli by mi nepomohli otevřít. Ani jim se to nepovedlo, tak jsem zavolala správce. Zkusila jsem to před ním, nešlo to... On pak vzal svůj klíč, párkrát kopnul do dveří a otevřel je. Dělá to 20€, slečno. Nééé, to snad neni možný! Děláte si ze mě srandu? Nedělal... Ach! A tak jsem se tedy dopálila!
Do protějšího bytu, kde bydlí ještě jeden Čech Kuba, se nastěhoval můj bývalý šéf z Člověka v tísni, bylo to moc milé shledání za moc nemilých okolností. Nevadí... Začínám se tu zabydlovat a zvykat si...
Heslo dne: Nevěš hlavu, i v nepříjemné situaci můžeš narazit na někoho příjemného:-)

Hrajeme se spolubydlícími hru

Ta hra se jmenuje, "kdo to dýl vydrží s nervama" a týká se čistoty našeho skromného bytečku. Musím se tedy přiznat, že mě dost zásadním způsobem drtí. Zatím jsem to byla vždycky já, kdo to nevydržel... Nechci být na tomto veřejném prostoru nachutná, tak nebudu zabíhat do podrobností, ale divili byste se, jak taky může vypadat kuchyň a koupelna tří mladých slečen...
No to jen na úvod.
Ve středu jsem byla na sboru a bylo to zase moc příjemné. Mají takový zvyk, že každou druhou středu někdo něco ukuchtí a podělí se s ostatními. To jsem zvědavá, jestli přijde řada i na mě, no se svým pečícím uměním se nemusím stydět a taky se předvézt, no ne? Po zkoušce jsem šla s ostatními do hospody, pěkné, a na rozdíl od ostatních, tiché prostředí. Má jen jednu drobnou vadu na kráse... Pivo za 7€, uuuh! Tak jsem si po počátečních svalnatých řečech dala kafe za 2,50€:-) Společnost byla ale moc příjemná, zazpívali mi uvítací písničku a celou dobu si se mnou povídali. Až vám někdo bude vykládat, že jsou finové nemluvní uzavření a nevím co ještě, pak mu nevěřte. Byla jsem dokonce i pokřtěna. Laura mě polila červeným vínem, ale pak se mnou drhla kalhoty a až do konce večera se mi omlouvala. Říkala jsem samozřejmě, že to je dobré, ale upřímně řečeno, myslela jsem na ni celou cestu domu..., byla mi totiž ukrutná zima:0)
Včera jsem měla Lutherovu teologii, příjemná přednáška a pak ještě jednu přednášku o současné přehlídce různých církví a vyznání ve Finsku. Bylo to zajímavé, jen jedna věc mi zmrazila úsměv na rtech. Kurz, který byl původně za 5 kreditů se změnil v kurz za 2, nebo 10. Ano, "když napíšete 8 stránek eseje, dostanete 2 kredity, když 18, dostanete jich 10". Nesměle jsem se přihlásila a řekla, že kurz měl být za 5 kreditů a jestli by tedy nebylo možné napsat práci mezi 8 a 18 stránkami a získat tak oněch kýžených 5. Odpověď zněla "5 znamená 10, ještě nějaké otázky?" Mlčela jsem jako s teplou buchtou. No my s Jenny jsme to tedy rozhodně nepochopili... Jenny říkala, že za ním zajde a pokusí se tuto rovnici o mnohých neznámých, navíc ještě mnoha proměnných, nějak vyřešit. Držím jí palce, ale naději na rozluštění moc nevěřím.
Dneska jsem strávila den s Kungem a nebylo to vůbec marné...
Heslo dne: Myslíte si, že alespoň počítání je Finsku a ostatnímu světu společné? Mýlíte se!

Nestěžuj si, hezky je přeci v pátek

K tomuto závěru jsem došla po dvou týdenním pobytu zde a ačkoli vám to může připadat neuvěřitelné a přitažené za vlasy, opravdu jediné dva hezké dny byly tento a minulý pátek:-)
Dva dny jsem teď nepsala, protože jsem neměla čas. Byla jsem buď pryč, anebo tvrdě pracovala na seminárce...
V sobotu jsme byly s Jenny na moc hezkém výletě na ostrově Suomenlinna, který je součástí Helsinek. Na ostrově jsou tradiční skandinávské lego-domečky. Tvrz a opevnění a ano, kdo už viděl fotky, i hobití nory:-). Na ostrov jsme se dostaly trajektem, který jezdí každou hodinu tam a zase zpět. Cestou tam jsme potkaly nevěstu zababušenou do kožešinového bílého kabátku. Divily jsme se, že se někdo chce brát v půlce ledna, ale divily jsme se ještě víc, když jsme dojely na ostrov a zjistily, že jsme zatím ještě asi nepoznaly, co je to opravdová zima. Na ostrově mrzlo, jen praštělo a byl velmi štiplavý vítr. Strávily jsme tam hodinu a 2x za tu dobu jsme navštívily Info centrum, protože se tam topilo:-) Ostrov je opravdu moc pěkný, ale vždycky jsem si několikrát rozmyslela, jestli opravdu chci udělat fotku, protože to znamenalo sundat rukavice a spojit své, již takhle dost promrzlé, se svým studeným foťákem...:-)
Když jsme se vrátily do města, zašly jsme do Unicafé na oběd a nápadně dlouho jsme tam otálely, abychom se pořádně prohřály, než se vydáme na cestu domů. Obě to máme dost daleko domů.
Ve čtyři hodiny k nám domů přišla na návštěvu Ági (Maďarka, co s námi chodí na výlet), na chvilku jsem se připojila a povídala si s Ági a Elzou, pak jsem šla psát seminárku.
V neděli jsme se vydaly s Elzou, Ági a Martinem do kostela International Evangelical Church, kde mají bohoslužby v angličtině. Bohužel ten kostel je úplně na druhém konci města, tak jsme musela vstávat dost brzy. Bohoslužby byly fajn, trošku hurá haleluja, ale to nevadilo. Bylo to pro mě hrozně milé a občerstvující. Byla i večeře Páně.
Po kostele se k nám 4 připojilo další hafo lidí a vydali jsme se na výlet podél jezera a pak podél řeky Vantaa, bylo to moc příjemné. Naše skupinka se sestává většinou z lidí, z kterými se dá celkem rozumě mluvit o normálních věcech, takže s nimi ráda trávím volný čas. Příští víkend ale budu asi muset zůstat doma a dosmolit tu seminárku.
Když jsme se vrátlily domů, byly jsme ještě s Elzou pozvány k sousedům na večeři, takže jsme nemusely vařit a přesto jsme se dobře najedly:-). Když jsem se vrátila domů, otevřela jsem Lochmanovo Krédo a spokojeně usnula.
Dnes jsem se jen učila, takže nic zajímavého. Zítra mám první kurz finštiny, haha, to bude vtipný, no uvidíme.
Heslo dne: Než bych chodila na Erasmus párty, raději chodím na výlet s lidmi, kteří tam taky nechodí:-)))

Jsem praštěná...

Nevěřili byste, co se mi dnes v noci stalo... Normálně jsem se chtěla otočit a dala jsem si takovou dardu do hlavy, že to slyšela i moje spolubydlící. Mám bouli jako brno a pěkně to bolí. Ještě dneska. Usnula jsem dobře a pospávala celý dnešní den... Jsem asi fakt praštěná, jen doufám, že jsem si nepřivodila otřes mozku:-) Představte si, že bych tenhle příběh měla vyprávět třeba nějakému doktorovi:-)
Takže jsem toho dnešní den udělala málo. Přečetla jsem kus Lochmana a dělala poznámky. Potřebuju to zahrnout do té své seminárky. Poslouchala jsem u toho Chlebíčky, což teďka dělám dost často, je to úžasně pozitivní hudba.
Dneska se chystám na party se svými spolubydlami, nebude to Erasmus párty, ta je pro mě těžko stravitelná...
Teďka mi napsala Jenny, že jí už hlava nebolí, takže můžeme zítra uskutečnit náš plánovaný výlet... Teď sice bolí hlava mě, ale snad to bude lepší:-)
Heslo dne: ani když ležíte v posteli, nemůžete si být jisti svým bezpečím!

když máš srdce zjihlé...

Včera jsem nepsala, to proto, že jsem měla hodně věcí na práci. Ráno byla faculty orientation, doma jsem se ani moc neohřála a už jsem spěchala na první zkoušku sboru. Nejdříve tedy na přezkoušení... To teda nebylo snadné, písnička, rozsah, hudební paměť a čtení z not..., uuuf! Naštěstí jsem uspěla a celá mimo sebe jsem rozšířila řady netopýrů a delfínů, chci říct prvních sopránů:-) Kdo mě lépe znáte, a to jste asi všichni, chápete, proč to pro mě bylo tak významné. Bez zpěvu to nejsem vůbec já... Konečně jsem se začala cítit téměř kompletní...:-) Zkoušky se konají každou středu od 18-19h, tedy od 6-9pm - s tím mě tady hrozně štvou, vůbec nepoužívají 24h soustavu a člověk aby furt přemýšlel, kdy to tedy vlastně je:-). Reportoir maj tedy dost funebrácký, ale ještě jsem samozřejmě neslyšela všechno, takže možná..., kdo ví, bude i líp:-). Po zkouškách prý choděj do báru, příště se asi připojím, ale včera jsem byla hrozně unavená.
Dneska jsem měla první kurz - Lutherova teologie, ohó! Minulý semestr Kalvín, teď Luther, lidičky, já budu za chvilku odborník na reformaci:-) Nejdříve jsem se bála, že jsem se do tohoto kurzu přihlásila sama, ale bylo to tím, že jsem zapomněla na ten krásný starý zvyk "akademické čtvrthodinky". Celkem nás bylo sedm a po půl hodině dorazila i Courtney... To je američanka od nás ze skupiny, která ještě nikdy nikam nepřišla včas... Možná posun času, snad se to do toho května srovná:-).
Věděla jsem, že finové jsou plaší, ale dnešní hodina předčila mé očekávání. Vyučující se nám představil stylem prvňáček recituje básničku. Ale měl to moc hezky připravené, powerpointová prezentace, handouty a tak, to zas všechna čest. Inu tedy, představil se nám, řekl něco o Lutherově životě o jeho hlavních životních momentech, na co se koncentroval a tak... Pak řekl, že předá slovo svému kolegovi, který právě přišel, neboť kolega je odborník na Lutherův "background" a vlivy, jež ho ovlivňovaly... A věřte nebo ne, ten samý prvňáček, ale pak ten samý famózní výsledek.
takže první den ve škole, BEZVA!
Po skončení hodiny za mnou přišel klučina, který mi byl povědomý, ale nebyla jsem si jistá. "Ahoj, já jsem Samuli", řekl mi, "počítám, že máme v Čechách společné známé:-)" Ó, to bylo tak milé! Kamarád Adama Gajdoše. Potkali jsme se asi před dvěma lety, moc jsem si ho nepamatovala, ale i tak. Další známá tvář, to vždycky tak povzbudí!
Odpoledne jsem se dala do Kunga, abych konečně mohla poslat seminárku do školy a měla všechny resty hotové...
Heslo posledních dvou dnů: nejdůležitější ze všeho je mít pořád co dělat...