když máš srdce zjihlé...

Včera jsem nepsala, to proto, že jsem měla hodně věcí na práci. Ráno byla faculty orientation, doma jsem se ani moc neohřála a už jsem spěchala na první zkoušku sboru. Nejdříve tedy na přezkoušení... To teda nebylo snadné, písnička, rozsah, hudební paměť a čtení z not..., uuuf! Naštěstí jsem uspěla a celá mimo sebe jsem rozšířila řady netopýrů a delfínů, chci říct prvních sopránů:-) Kdo mě lépe znáte, a to jste asi všichni, chápete, proč to pro mě bylo tak významné. Bez zpěvu to nejsem vůbec já... Konečně jsem se začala cítit téměř kompletní...:-) Zkoušky se konají každou středu od 18-19h, tedy od 6-9pm - s tím mě tady hrozně štvou, vůbec nepoužívají 24h soustavu a člověk aby furt přemýšlel, kdy to tedy vlastně je:-). Reportoir maj tedy dost funebrácký, ale ještě jsem samozřejmě neslyšela všechno, takže možná..., kdo ví, bude i líp:-). Po zkouškách prý choděj do báru, příště se asi připojím, ale včera jsem byla hrozně unavená.
Dneska jsem měla první kurz - Lutherova teologie, ohó! Minulý semestr Kalvín, teď Luther, lidičky, já budu za chvilku odborník na reformaci:-) Nejdříve jsem se bála, že jsem se do tohoto kurzu přihlásila sama, ale bylo to tím, že jsem zapomněla na ten krásný starý zvyk "akademické čtvrthodinky". Celkem nás bylo sedm a po půl hodině dorazila i Courtney... To je američanka od nás ze skupiny, která ještě nikdy nikam nepřišla včas... Možná posun času, snad se to do toho května srovná:-).
Věděla jsem, že finové jsou plaší, ale dnešní hodina předčila mé očekávání. Vyučující se nám představil stylem prvňáček recituje básničku. Ale měl to moc hezky připravené, powerpointová prezentace, handouty a tak, to zas všechna čest. Inu tedy, představil se nám, řekl něco o Lutherově životě o jeho hlavních životních momentech, na co se koncentroval a tak... Pak řekl, že předá slovo svému kolegovi, který právě přišel, neboť kolega je odborník na Lutherův "background" a vlivy, jež ho ovlivňovaly... A věřte nebo ne, ten samý prvňáček, ale pak ten samý famózní výsledek.
takže první den ve škole, BEZVA!
Po skončení hodiny za mnou přišel klučina, který mi byl povědomý, ale nebyla jsem si jistá. "Ahoj, já jsem Samuli", řekl mi, "počítám, že máme v Čechách společné známé:-)" Ó, to bylo tak milé! Kamarád Adama Gajdoše. Potkali jsme se asi před dvěma lety, moc jsem si ho nepamatovala, ale i tak. Další známá tvář, to vždycky tak povzbudí!
Odpoledne jsem se dala do Kunga, abych konečně mohla poslat seminárku do školy a měla všechny resty hotové...
Heslo posledních dvou dnů: nejdůležitější ze všeho je mít pořád co dělat...