Nepij na kuráž:-)

Nejzásadnější událost minulého týdne byla každopádně čtvrteční "večeře" u našich sousedů. Píšu záměrně večeře, ačkoli se jednalo spíše o česko-bulharskou chlastačku, která byla pouze doplněna gulášem s naprosto nepřiměřeným a nepřirozeným množstvím cibule, která jen ztížila mou situaci, ve které jsem se následující den vyskytla:-))). No vážně! Večer byl příjemný, ale následek... V pátek jsem nebyla schopná ničeho, naštěstí jsem nikam nemusela, tak jsem zůstala v postýlce a snažila jsem se z toho dostat. Naštěstí? přijela za mou spolubydlící kamarádka, která se pustila do mého ošetřování... Dala mi prášky, které jsou záračné a zaručeně fungující, ale bohužel dva roky staré... Ach jé. Pak to bylo ještě horší. Navečír se konala párty pro změnu zase u nás, takže tu bylo spoustu lidí, kteří mě všichni taky chtěli ošetřovat a doporučovali mi takové množství různých léků, diet a já nevím čeho ještě všeho, že jsem se nakonec rozhodla to prostě nechat být a dostat se z toho časem. To bylo nakonec nejlepší.
V sobotu jsem měla dělat s Ági palačinky, ale omluvila jsem se, že mám zkažený žaludek a že palačinky bych asi nedala. Zlatíčko, napsala mi, že mě přijede podpořit v mé dietě a nakonec jsme udělaly mléčnou rýži, která vůbec nebyla špatná... Večer jsme pak strávily sledováním IT Crowd... Výborné, tak jsem se dlouho nenasmála!
V neděli jsem zpívala se sborem na finské mši finské Žalmy a tak, takže pro mě bylo velmi náročné sledovat text a z kázání jsem nerozuměla ani slovo... Příště se asi nezůčastním, nebylo to přínosné ani pro jednu stranu... Odpoledne jsem ale šla do Rock church na evangelické bohoslužby, to bylo naopak zase super! Pan farář nás upamatoval, že všechno, co máme není samozřejmé, že máme stále děkovat a vážit si toho... Samozřejmě je to pravda a je nutné to opakovat, jen nevím, proč v mém případě se to převalilo do pocitu ztráty veškerých jistot, asi jsem prostě měla špatný den..., on to myslel dobře, já vím:-). Moc se mi tam líbilo, že po přímluvné modlitbě během přijímání byly vyděleni dva lidé, aby k nim mohli přicházet ti, které něco tíží a sdílet tak své trápení... Také přímluvy byly založeny na konkrétních přáních věřících. Po bohoslužbách jsme šli na kávu a něco dobrého na zub. Pan farář přivítal nové tváře a pozval nás, abychom se účastnili života sboru, účastnili se společných akcí a tak... Výborné! Večer jsem se chtěla učit, ale nějak to nešlo, měla jsem raději podniknout něco s Ági, když se mě ptala. Neděle nebyl zkrátka vhodný den k tomu se zavřít do pokoje a učit se...:-(
V pondělí jsem měla finštinu, začínám milovat naši učitelku, ona je vážně výborná! Protože bylo krásné počasí, šly jsme s Ági do parku a brouzdaly městem. Navíc přijela Hanka z Jervenpaa, tak jsme měly příjemné babí odpoledne:-). Pak jsem se trošku poučila a bylo.
Dneska jsem četla texty na Heaven and Hell, začíná to být opravdu pořád dokola to samé a navíc je to dost perverzní, všechny ty tresty v očistci... Ale to mě zrovna docela baví, hehe:-). Dneska večer jsem měla dělenou sopránovou zkoušku. To bylo hodně smutné, neboť nás byla ani ne polovina a navíc tam nebyl dirigent... Nebyly jsme schopny dát dohromady jedinou píseň a navíc jsme byly těžce rozladěny a z toho jsem byla já rozladěna... Jej, mám obavy, že mnoho z nich moc neslyší...

Je krásně

No vážně jo, za poslední týden byly tři slunečné dny a já asi začnu věřit na zázraky... O víkendu jsem se měla moc dobře. V sobotu odpoledne jsem byla na procházce s Liisou (další finka, která byla na Erasmu v Praze na naší fakultě). Byl krásný slunečný den a teploměr ukazoval pouhých -15stupňů... Byly jsme v parku, který jsem ještě předtím neobjevila, potkaly jsme krásný hřbitov a legové domečky. Zjistila jsem, že v Helsinkách je jeden les..., opravdu, JEDEN les, který zahrnuje celé Helsinki:-D. Procházely jsme se a vzpomínaly na Prahu, na její úzké křivolaké uličky, starobylé domy a útulné kavárničky na každém rohu... To tady nenajdete. Mají tu jen takové ty řetězce: "Starback, Nescafé atd..." Ó, jak se Liisa rozplývala nad Jerichem a Marathonem, to bylo vážně roztomilé:-). Byly jsme venku asi hodinku a půl a měly jsme obě tvářičky jako Marfušky a nohy přimrzlé k botám, tak jsem pozvala Liisu na čaj a sušenky (jak anglické:-). Ale pozvat finy na kafe je složitější, protože to, čemu oni říkají "kafe", já neumím vyrobit. Je to něco mezi kafem, horkou vodou a čajem... S tím pořadím si nejsem jistá:-) Bylo to příjemné!
Pak jsem ještě jela večer na návštěvu k Ági, byly jsme dohodnuté, že se pochlubíme se svými sbory:-). Ági chodí v Maďarsku taky do sboru a musím uznat, že zpívá dobře... Repertoir se od "Brécího" sice liší, ale rovná se "Chorusáckému" před deseti lety, a tak jsme našly i společné písně:-) Uvařila taky dobrou večeři. Opečené brambory se sýrem a salámem, pěkně pálivým, inu, po maďarsku:-)
V neděli jsem byla ještě s ostatními na anglikánské mši. Byla vážně moc dobrá. Po mši jsem šla na kus výletu po západním pobřeží... Našli jsem krásný veeliký pravoslavný hřbitov. Opravdu si tady podávají dveře východ se západem...
Ve tři hodiny jsem měla sraz s Hankou, studentkou Jaboku, která je na Erasmu kousek od Helsinek... Přijela na prohlídku města. Byly jsme ale obě tak vymrzlé, že jsme to vzaly dost stručně a pak se vydaly k mému domovu, do Alepy na nákup potřebných surovin a pak hupky, dupky k plotně a uvařily jsme si supráckou večeři. Byla tedy ještě pro moje spolubydlící přes chodbu, kteří mě vysvobozují, když jsem zamčená v bytě a nemohu se dostat ven. Teprve teď jsem pochopila hlášku: "zamkl dveře třídy tak, že nešly odemknout..." a tuto poznámku by si zasloužila moje spolubydlící Mia! Večeře byla moc příjemná. Odehrávala se ve společnosti 4 Čechové a 1 Bulhar:-) Chudák, měl to těžké:-) My jsme se ale moc dobře bavili, protože, jak známo "Mí Pražané mi rozumějí".
Pak jsme s Hankou ještě koukaly na Akt od Cimrmanů a vzájemně si přehrávaly hudbu, co které chybělo si doplnila od druhé... Hanka u mě přespala a pak jela v pondělí domů... Ještě se nám ale podařilo oběhnout město, protože mně odpadla hodina finštiny a bylo krásné počasí, tak jsme pořídily pár foteček.
Večer jsem jela k Jenny na večeři a saunu. Obojí se velmi podařilo. Řeknu Vám, to saunování má něco do sebe, upřímně řečeno, v téhle morně by se to asi jinak ani nedalo přežít:-)
Heslo týdne: Bavit se s cizinci je dobré, dobře se pobavit s Čechy je lepší:-)

Jak jsem se rozpálila a brzy nato dopálila

Včera byl príma den. Byla jsme byly s Elzou na katolické mši, která začíná až v 11:30 a kostel je poměrně blízko našeho bytečku, narozdíl od toho evangelického, který je na druhém konci města:-(. Tak jsem se pěkně vyspinkala... Mše byla příjemná a velmi aktuální. Kázal otec z Polska, haha:-). Ačkoli jsem měla doprovod dvou sester katoliček, ani jedna si nevzpomněla, že bychom měly přeložit hostii s talířku na talířek, takže jsme byly tentokrát bez přijímání..., příště:-) Po mši bylo popovídání s kávou. Seděly jsme s Elzou a s Ági (další maďarka do sbírky), já nad hrnkem kávy, ony nad vším, co se dalo uzmout k jídlu... Ach jak se ještě dneska dá poznat, odkud kdo je... Červenala jsem se:-(. Přišel si za námi popovídat kněz, ptal se odkud jsme a co tu děláme a tak. Řekla jsem mu, že jsem z ČR a on na to: "dneska ráno jsem tu měl českou rodinu... Jmenovali se Ptáček... Začala jsem se smát a vysvětlila jsem mu, jak je to s mým jménem a co tato jména znamenají anglicky... Smál se pak taky, hahaha:-)
Odpoledne jsme byli ještě s více lidmi na oslavě čínského nového roku, ehm, nic moc... Byla hrozná zima a vlhko a program nebyl nijak úchvatný. Odešly jsme s Elzou domů asi po 1,5 hodině. Uvařila jsem pro nás večeři. Mrkvovou polévku... Ooo, nevěřili byste, jak se mi povedla, Elza se oblizovala za ušima a dokonce si i přidala:-) Vtipné je, že ona mi pořád říká: "no jo, my maďaři jsme zvyklí na kořeněná a ostrá jídla, silné chuti a tak... Nevšimla jsem si, její jídla jsou trošku planá. Pak jsme se koukaly na Pýchu a předsudek... Řeknu vám, pořád mě to bere, i když jsem to viděla už stokrát. Vážně nevím, proč mě tolik lidí, na základě mého obdivu k tomuto filmu a zvláště pak ke slečně Elizabet, považují za feministku:-)
Dnes byl příjemný den. Měla jsem jen kurz finštiny, učili jsme se dny v týdnu a měsíce v roce, nějaké základní pozdravy... Máme mooc prima mladou učitelku. Navečír jsem jela na návštěvu k Jenny.. Škoda, že je to na druhém konci města:-(. Pozvala mě na návštěvu a na saunu. Ani jedna nejsme na saunování moc zvyklé, tak jsme tam vydržely jen krátce. Bydlení má podobné jako já. Vlastní pokoj, společná kuchyň a koupelna... Věřte, nebo ne, platí tam 370€ za měsíc a to bydlí ještě dál od centra než já. Polila mě horkost, když jsem to slyšela... Mám tááák obrovský štěstí, páni, fakt že jo, mých 155 je daleko nejnižší možná cena. Vracela jsem se domů občerstvená a móc spokojená a rozpálená z té sauny:-)
Když jsem přišla k domů, nemohla jsem se dostat do bytu. Zazvonila jsem naproti u kluků a požádala je, jestli by mi nepomohli otevřít. Ani jim se to nepovedlo, tak jsem zavolala správce. Zkusila jsem to před ním, nešlo to... On pak vzal svůj klíč, párkrát kopnul do dveří a otevřel je. Dělá to 20€, slečno. Nééé, to snad neni možný! Děláte si ze mě srandu? Nedělal... Ach! A tak jsem se tedy dopálila!
Do protějšího bytu, kde bydlí ještě jeden Čech Kuba, se nastěhoval můj bývalý šéf z Člověka v tísni, bylo to moc milé shledání za moc nemilých okolností. Nevadí... Začínám se tu zabydlovat a zvykat si...
Heslo dne: Nevěš hlavu, i v nepříjemné situaci můžeš narazit na někoho příjemného:-)

Hrajeme se spolubydlícími hru

Ta hra se jmenuje, "kdo to dýl vydrží s nervama" a týká se čistoty našeho skromného bytečku. Musím se tedy přiznat, že mě dost zásadním způsobem drtí. Zatím jsem to byla vždycky já, kdo to nevydržel... Nechci být na tomto veřejném prostoru nachutná, tak nebudu zabíhat do podrobností, ale divili byste se, jak taky může vypadat kuchyň a koupelna tří mladých slečen...
No to jen na úvod.
Ve středu jsem byla na sboru a bylo to zase moc příjemné. Mají takový zvyk, že každou druhou středu někdo něco ukuchtí a podělí se s ostatními. To jsem zvědavá, jestli přijde řada i na mě, no se svým pečícím uměním se nemusím stydět a taky se předvézt, no ne? Po zkoušce jsem šla s ostatními do hospody, pěkné, a na rozdíl od ostatních, tiché prostředí. Má jen jednu drobnou vadu na kráse... Pivo za 7€, uuuh! Tak jsem si po počátečních svalnatých řečech dala kafe za 2,50€:-) Společnost byla ale moc příjemná, zazpívali mi uvítací písničku a celou dobu si se mnou povídali. Až vám někdo bude vykládat, že jsou finové nemluvní uzavření a nevím co ještě, pak mu nevěřte. Byla jsem dokonce i pokřtěna. Laura mě polila červeným vínem, ale pak se mnou drhla kalhoty a až do konce večera se mi omlouvala. Říkala jsem samozřejmě, že to je dobré, ale upřímně řečeno, myslela jsem na ni celou cestu domu..., byla mi totiž ukrutná zima:0)
Včera jsem měla Lutherovu teologii, příjemná přednáška a pak ještě jednu přednášku o současné přehlídce různých církví a vyznání ve Finsku. Bylo to zajímavé, jen jedna věc mi zmrazila úsměv na rtech. Kurz, který byl původně za 5 kreditů se změnil v kurz za 2, nebo 10. Ano, "když napíšete 8 stránek eseje, dostanete 2 kredity, když 18, dostanete jich 10". Nesměle jsem se přihlásila a řekla, že kurz měl být za 5 kreditů a jestli by tedy nebylo možné napsat práci mezi 8 a 18 stránkami a získat tak oněch kýžených 5. Odpověď zněla "5 znamená 10, ještě nějaké otázky?" Mlčela jsem jako s teplou buchtou. No my s Jenny jsme to tedy rozhodně nepochopili... Jenny říkala, že za ním zajde a pokusí se tuto rovnici o mnohých neznámých, navíc ještě mnoha proměnných, nějak vyřešit. Držím jí palce, ale naději na rozluštění moc nevěřím.
Dneska jsem strávila den s Kungem a nebylo to vůbec marné...
Heslo dne: Myslíte si, že alespoň počítání je Finsku a ostatnímu světu společné? Mýlíte se!

Nestěžuj si, hezky je přeci v pátek

K tomuto závěru jsem došla po dvou týdenním pobytu zde a ačkoli vám to může připadat neuvěřitelné a přitažené za vlasy, opravdu jediné dva hezké dny byly tento a minulý pátek:-)
Dva dny jsem teď nepsala, protože jsem neměla čas. Byla jsem buď pryč, anebo tvrdě pracovala na seminárce...
V sobotu jsme byly s Jenny na moc hezkém výletě na ostrově Suomenlinna, který je součástí Helsinek. Na ostrově jsou tradiční skandinávské lego-domečky. Tvrz a opevnění a ano, kdo už viděl fotky, i hobití nory:-). Na ostrov jsme se dostaly trajektem, který jezdí každou hodinu tam a zase zpět. Cestou tam jsme potkaly nevěstu zababušenou do kožešinového bílého kabátku. Divily jsme se, že se někdo chce brát v půlce ledna, ale divily jsme se ještě víc, když jsme dojely na ostrov a zjistily, že jsme zatím ještě asi nepoznaly, co je to opravdová zima. Na ostrově mrzlo, jen praštělo a byl velmi štiplavý vítr. Strávily jsme tam hodinu a 2x za tu dobu jsme navštívily Info centrum, protože se tam topilo:-) Ostrov je opravdu moc pěkný, ale vždycky jsem si několikrát rozmyslela, jestli opravdu chci udělat fotku, protože to znamenalo sundat rukavice a spojit své, již takhle dost promrzlé, se svým studeným foťákem...:-)
Když jsme se vrátily do města, zašly jsme do Unicafé na oběd a nápadně dlouho jsme tam otálely, abychom se pořádně prohřály, než se vydáme na cestu domů. Obě to máme dost daleko domů.
Ve čtyři hodiny k nám domů přišla na návštěvu Ági (Maďarka, co s námi chodí na výlet), na chvilku jsem se připojila a povídala si s Ági a Elzou, pak jsem šla psát seminárku.
V neděli jsme se vydaly s Elzou, Ági a Martinem do kostela International Evangelical Church, kde mají bohoslužby v angličtině. Bohužel ten kostel je úplně na druhém konci města, tak jsme musela vstávat dost brzy. Bohoslužby byly fajn, trošku hurá haleluja, ale to nevadilo. Bylo to pro mě hrozně milé a občerstvující. Byla i večeře Páně.
Po kostele se k nám 4 připojilo další hafo lidí a vydali jsme se na výlet podél jezera a pak podél řeky Vantaa, bylo to moc příjemné. Naše skupinka se sestává většinou z lidí, z kterými se dá celkem rozumě mluvit o normálních věcech, takže s nimi ráda trávím volný čas. Příští víkend ale budu asi muset zůstat doma a dosmolit tu seminárku.
Když jsme se vrátlily domů, byly jsme ještě s Elzou pozvány k sousedům na večeři, takže jsme nemusely vařit a přesto jsme se dobře najedly:-). Když jsem se vrátila domů, otevřela jsem Lochmanovo Krédo a spokojeně usnula.
Dnes jsem se jen učila, takže nic zajímavého. Zítra mám první kurz finštiny, haha, to bude vtipný, no uvidíme.
Heslo dne: Než bych chodila na Erasmus párty, raději chodím na výlet s lidmi, kteří tam taky nechodí:-)))

Jsem praštěná...

Nevěřili byste, co se mi dnes v noci stalo... Normálně jsem se chtěla otočit a dala jsem si takovou dardu do hlavy, že to slyšela i moje spolubydlící. Mám bouli jako brno a pěkně to bolí. Ještě dneska. Usnula jsem dobře a pospávala celý dnešní den... Jsem asi fakt praštěná, jen doufám, že jsem si nepřivodila otřes mozku:-) Představte si, že bych tenhle příběh měla vyprávět třeba nějakému doktorovi:-)
Takže jsem toho dnešní den udělala málo. Přečetla jsem kus Lochmana a dělala poznámky. Potřebuju to zahrnout do té své seminárky. Poslouchala jsem u toho Chlebíčky, což teďka dělám dost často, je to úžasně pozitivní hudba.
Dneska se chystám na party se svými spolubydlami, nebude to Erasmus párty, ta je pro mě těžko stravitelná...
Teďka mi napsala Jenny, že jí už hlava nebolí, takže můžeme zítra uskutečnit náš plánovaný výlet... Teď sice bolí hlava mě, ale snad to bude lepší:-)
Heslo dne: ani když ležíte v posteli, nemůžete si být jisti svým bezpečím!

když máš srdce zjihlé...

Včera jsem nepsala, to proto, že jsem měla hodně věcí na práci. Ráno byla faculty orientation, doma jsem se ani moc neohřála a už jsem spěchala na první zkoušku sboru. Nejdříve tedy na přezkoušení... To teda nebylo snadné, písnička, rozsah, hudební paměť a čtení z not..., uuuf! Naštěstí jsem uspěla a celá mimo sebe jsem rozšířila řady netopýrů a delfínů, chci říct prvních sopránů:-) Kdo mě lépe znáte, a to jste asi všichni, chápete, proč to pro mě bylo tak významné. Bez zpěvu to nejsem vůbec já... Konečně jsem se začala cítit téměř kompletní...:-) Zkoušky se konají každou středu od 18-19h, tedy od 6-9pm - s tím mě tady hrozně štvou, vůbec nepoužívají 24h soustavu a člověk aby furt přemýšlel, kdy to tedy vlastně je:-). Reportoir maj tedy dost funebrácký, ale ještě jsem samozřejmě neslyšela všechno, takže možná..., kdo ví, bude i líp:-). Po zkouškách prý choděj do báru, příště se asi připojím, ale včera jsem byla hrozně unavená.
Dneska jsem měla první kurz - Lutherova teologie, ohó! Minulý semestr Kalvín, teď Luther, lidičky, já budu za chvilku odborník na reformaci:-) Nejdříve jsem se bála, že jsem se do tohoto kurzu přihlásila sama, ale bylo to tím, že jsem zapomněla na ten krásný starý zvyk "akademické čtvrthodinky". Celkem nás bylo sedm a po půl hodině dorazila i Courtney... To je američanka od nás ze skupiny, která ještě nikdy nikam nepřišla včas... Možná posun času, snad se to do toho května srovná:-).
Věděla jsem, že finové jsou plaší, ale dnešní hodina předčila mé očekávání. Vyučující se nám představil stylem prvňáček recituje básničku. Ale měl to moc hezky připravené, powerpointová prezentace, handouty a tak, to zas všechna čest. Inu tedy, představil se nám, řekl něco o Lutherově životě o jeho hlavních životních momentech, na co se koncentroval a tak... Pak řekl, že předá slovo svému kolegovi, který právě přišel, neboť kolega je odborník na Lutherův "background" a vlivy, jež ho ovlivňovaly... A věřte nebo ne, ten samý prvňáček, ale pak ten samý famózní výsledek.
takže první den ve škole, BEZVA!
Po skončení hodiny za mnou přišel klučina, který mi byl povědomý, ale nebyla jsem si jistá. "Ahoj, já jsem Samuli", řekl mi, "počítám, že máme v Čechách společné známé:-)" Ó, to bylo tak milé! Kamarád Adama Gajdoše. Potkali jsme se asi před dvěma lety, moc jsem si ho nepamatovala, ale i tak. Další známá tvář, to vždycky tak povzbudí!
Odpoledne jsem se dala do Kunga, abych konečně mohla poslat seminárku do školy a měla všechny resty hotové...
Heslo posledních dvou dnů: nejdůležitější ze všeho je mít pořád co dělat...

Zprava? Dobrý! Zleva taky!!!

Dneska jsem se začala cítit o poznání lépe. Mé pocity úplného cizince ztraceného v cizím městě pomalu mizí a já doufám, že to bude lepší a lepší... Dokonce jsem si začala zpívat, když jsem chodila po ulicích a to je opravdu dobré znamení. Chvilky, kdy mi bude úzko a teskno jistě přijdou, ale věřte nevěřte, Helsinki jsou moc příjemné město a zatím jsem obklopena samými sympatickými lidmi.
Ve 12h jsem měla sraz s Jenny, daly jsme si kávičku a sdělovaly si své poznatky a činily závěry o prvním týdnu v "novém světě". Dohodly jsme se, že v sobotu pojedem na výlet na jeden Helsinský ostrov, jehož jméno jsem, považte, zapomněla:-). Pak jsme šly do obchoďáku a koupily si kytky do pokojíku a já si koupila headset, takže už nebudu muset ležet na klávesnici, až s Vámi budu mluvit:-). Zapsaly jsme se společně na finštinu pro zahraniční studenty, doufám, že se tenhle kurz nebude brát moc vážně:-). Pak měla Jenny sraz se svým koordinátorem a mně napsala Noora, jestli se nechci sejít... Bylo to moc milé, ale já jsem zase neměla s sebou tu Becherku. Nevadí, stihla jsem pro ni skočit domů. Když jsem se pak vrátila zpět do města, tak jsem udělala pár fotek, tak se podívejte... http://picasaweb.google.com/katerina.strakova/Kamppi#
Sraz s Noorou byl velmi milý, daly jsme si něco k jídlu v Unicafé a ona mi pomohla dobýt si kredit na telefonu, páč už se mi jednou povedlo to udělat špatně. Noora pak měla ještě školu a tak jsem se vydala domů. Jela jsem vláčkem, protože to je o moc hezčí cesta. Vystoupila jsem omylem o zastávku dříve, protože tam vlak obvykle nestaví:-) Nevadí, naskočila jsem do dalšího, který tam náhodou taky stavěl, takže vše v pořádku.
Zítra to vypukne, mám faculty orientation a sraz s koordinátorem, už je to vážné:-) Zítra jdu také do sboru na přezkoušení, tak uvidíme. Jsem z toho nervózní, ale představuji si, jak se teď tváříte a jsem nervózní o něco méně:-)
Heslo dne: Pro lepší den si zvolte optimistickou hudbu, když už se vám chce brečet z počasí:-)

Korejka není tak plachá, jak se zdálo...

Dneska jsem byla kromě krátký procházky na čerstvém vzduchu doma. Psala jsem seminárku na systematiku a podařilo se mi s tím docela pohnout. Vstávala jsem asi v deset, protože jsem šla včera opět velmi pozdě spát. Padl na mě existenční splín, a tak jsem popíjela on-line se svým drahým švagrem. Bylo to fajn, no přece nebudu pít sama jako osamělá alkoholička kdesi za polárním kruhem:-)))
V jedenáct mi volal vyplašený Fabian, že se nemůže zapsat na nějaký kurz, jestli se můžu podívat, co je tak asi za problém... Podívala jsem se a zjistila jsem, že jeden můj kurz byl zrušen a v jednom mi byla odepřena registrace. Ou nou, řekla jsem si, páč se už párkrát přistihnu, že myslím anglicky (nechci se holedbat, ale to je tady zatím opravdu nejmenší problém)... Pamatovala jsem si kouzelné pravidlo z orientačního kurzu, vida, že byl na něco dobrý! Když se cítíte ztraceni, nezoufejte, napište učiteli, obvykle je velmi vstřícný a pomůže vám. Napsala jsem tedy 2 mejly a dostala jsem velmi slibné a přátelské odpovědi. Zrušený kurz je opravdu zrušený, s tím se nedá nic dělat, zapsalo se nás do něj málo. Mám se zapsat do jiného kurzu, který bude, aspoň podle názvu, ještě zajímavější (Denní život ve Svaté zemi v době Ježíšově), hm? To nezní špatně... Druhá odpověď zněla: "systém vám nepovolil se zapsat do tohoto kurzu, protože je už plně obsazen. Nevadí, přijďte, vždycky někdo odpadne a ikdyž ne, nevadí..." Super, problém vyřešen. "Dobře já", musela jsem si říct sama sobě, protože tady nemám nikoho, kdo by mě poplácal po rameni:-)
Ve čtyři dorazila Mia. Daly jsme si společně něco k jídlu a povídaly si... Ptala se mě na spoustu věcí. Jaký jsou zvyky v ČR..., jestli se třeba líbáme na veřejnosti, nebo jestli je u nás běžné kouřit trávu... A tak dále, kam až jen vaše představivost sahá:-) Říkala, že Korea je hodně tradiční a šovinistická, speciálně na venkově.
Vrátila jsem se ještě na chvilu k psaní seminárky, ale pak mě z toho rozbolela hlávka, tak jsem toho nechala... Za dnešek jsem toho udělala celkem dost.
Zítra vyrážím ven s Jenny..., dáme si kafčo, popovídáme a zapíšem se do kurzu finštiny pro zahraniční studenty.
Aaj, zapomněla jsem se zmínit, že jsem si dneska zažádala o další kartičku:-). Za 14,50€
Heslo ale dneska jednoznačně zní: neříkej si jejda, radši napiš mejla:-)

Jenom Francouzi kouřej a neuměj anglicky

Dneska ráno jsem vyspávala, protože včera v noci jsme se s Elzou dlouze rozprávěly o nejhlubších tajemstvích života... Klube se z ní moc fajn holka, má podobné názory a hodnoty. Naše debata vlastně začala tím, že jsem se jí zeptala, jaký má názor na homosexuály:-) a tím jsme se posunuly až k otázkám víry a tak... Šly jsme spát ve dvě ráno.
Dneska nás čekala procházka městem s dalšími zahraničními. Bylo to fajn..., počasí bohužel nic moc, ale konverzace příjemně plynula. Bylo nás celkem 7. Orši, Agi, Elza - tedy 3 Maďarky, Martin - Němec, Mathew a Carol, dva šarmantví Francouzi. Naše pouť začínala u hlavního nádraží... Vlastně zatím všechny moje cesty začínají tady, je to takový orientační bod, něco jako Václavák. No koukali byste, to nádraží je faaaakt ohromný, někdy ho vyfotím, až bude lepší počasí... Pak jsme se vydali do Central parku, kde má sídlo Finlandia, myslím, že je to něco jako reprezentativní palác, továrnu jako takovou odstěhovali někam na předměstí. Je to pěkná moderní budova. Je tady spousta moderní architektury a obvykle moc hezký a vkusný. Obešli jsme jezero, v Helsinkách jsou, aspoň co já vím, nejméně 3 a pak jsme zapadli do botanické zahrady, odkud mám pár fotek na picasse, tam jsme si dali svačinku jako správní turisté:-) Pak jsme zašli ještě do jednoho parku, kde byla hokejová hala, dobrej typ kam se vydat... Skončili jsme na kávičce v Kamppi. To je takové fakt moc hezké obchodní a administrativní centrum, je tam hodně moderních domů, zírala jsem... Celou dobu nás bavili Francouzi. Jak si jistě dovedete představit, jejich angličtina byla opravdu basic. Ale jim to vůbec nevadilo, poradili si, rukama nohama, přes francouzštinu, bylo to vtipný a moc fajn...
Já měla bohužel mokrý a promrzlý nožky, tak jsme se s Elzou odebraly domů... Hned jak jsme došly jsem si dala spršku, polívku a bechera... A tak jsem se zase ohřála:-)
Heslo dne:když neumíš jazyk, domluvíš se jinak, ne tak bohužel s Finama:-)

Nechodíme ven, když prší...

Dnešní den jsem strávila doma, bylo hnusně, pršelo, a celkem nic mě do té činy netáhlo. Po vyčerpávajícím orientačním týdnu jsem byla moc ráda, že dneska nic nemusím. Spinkala jsem do půl desáté a pak se dala do psaní seminárky na systematiku. Zpočátku mi to šlo celkem dobře, ale pak jsem překročila denní kvótu 50 stránek přečteného textu a začala se na židli vrtět, ošívat a myšlenky mi bloudily kamsi jihozápadním směrem... Moje spolubydla Elza vylezla z pokoje až v půl druhé, takže jsme s Miou měly obavy, jestli ještě žije:-) Žila a moc hezky jsme si dneska pokecaly. Zjistila jsem, že je katolička a bydlí na církevní koleji u jeptišek, proto je asi taky tak tichá. Každý den musí být zpět na pokoji do 23hodin, proto asi chodí tak brzo spát. Nepije, proto jedna moje Becherka zůstává stále bez využití... Dneska jsme měly podniknout něco s Noorou (moje finská kamarádka), myslela jsem, že půjdem na nějaký výlet, nebo že mi ukáže něco z Helsinek, ale napsala mi v osm večer, že bude mezi desátou a jedenáctou v centru s nějakými kamarády, jestli se nechci připojit. Takhle pozdě se mi už nikam nechce, taky proto, že bydlím fakt daleko... No a to je taky důvod, proč i moje druhá Becherka stojí ve skříni bez využití:-( Bohužel jsem zjistila, že tady je asi zvykem, pořádat akce takhle pozdě, třeba si časem zvyknu:-)))
Zítra se chystáme ještě s pár zahraničníma studentama oběvovat město. Tentokrát ve dvanáct v poledne, takže se ráda zůčastním. Vezmu si foťák a snad rozmnožím o nějaké pěkné kousky své albíčko na picasse...
Heslo dne: Ugrofinky si Becherovku nezaslouží!!!

Vydechuji

Včera večer padal sníh... Byla to opravdu krása. Chystala jsem se na welcome party a vůbec se mi tam nechtělo..., byla jsem hrozně unavená ze vší té byrokracie, že jsem po příchodu ze školy usnula... Pak jsem se ale vzmužila, protože jsem si říkala, no tak, potkáš tam nový lidi a odejít můžeš vždycky... S těmito pocity jsem se ubírala ven a pak jsem viděla, jak sněží a to mi vlilo novou energii do žil. Bylo dobře, že jsem šla, protože jsem tam narazila na dalšího Čecha, a tak jsem si mohla od srdce popovídat a nemuset pořád nad vším tak přemýšlet. Párty jako taková byla velmi slaboučká. Připomínala mi velmi studentské párty v kolejních klubech u nás. Hudba byla tak nahlas, že jsme museli na sebe křičet a všude po stěnách byly televize, kde promítali přehlídku dámského spodního prádla. Věřím, že tak polovina tamního osazenstva si to užívala, no, já zas tak moc ne. Měli tam ale pivko za 1,50€ a to šlo (na zdejší ceny určitě). Odešly jsme s Elzou (moje spolubydla z Maďarska) asi tak v 22:30... Bylo to tak akorát...
Dnešní den byl fajn. Orientační kurz už probíhal jen po skupinkách, takže to bylo praktičtější a ne tak vyčerpávající. Prošli jsme "Aleksandrijskou knihovnu"-vážně se takhle jmenuje:-). Pak jsme řešili rozvrh... Většina mých nešťastných spolužáků zjistila, že si nezapsali žádné kurzy, pouze zkoušky. Mají tady opravdu dost divný způsob výuky. K většině předmětů není žádný kurz, jen zkouška, takže se tady prostě vysedává v knihovně a každý chroustá knížku za knížkou. To je dost hloupé, zvláště když sem jedete na erasmus, praděpodobně se tady chcete naučit něco jinýho, než co se dá vyčíst z knih... Konec konců, myslím, že není takový rozdíl, v jaký knihovně sedíte, jestli v pražský, nebo helsinský. Ale ani v Praze by mi tenhle způsob výuky nevyhovoval. Navrhovala bych pro zdejší vyučující, aby se přejmenovali z učitelů jen na zkoušející, když nechtějí učit... Tentokrát jsem byla já ta šťastná, zapsala jsem si jen kurzy, všechny, co se daly, ale i tak jich je jen 6... Takže žádný zkoušky, na které se připravuje výhradně samostudiem... Můžu se potom na nějakou zapsat, až vychodím odpovídající kurz.
Pak jsem byla podepsat převzetí pokoje a otevřít si účet v bance Nordea, která má pro mě nesrovnatelně výhodnější podmínky, než nabízí Erasmus účet KB.
Pak už jen hupky dupky na nádraží a domů... Teď mě čeká krátký odpočinek a ještě musím zapracovat na seminárce do pražské školy.
Heslo dne: nikdy není tak zle, aby na tom někdo nebyl hůř...:-)

Kartičky

Druhý den orientačního kurzu začal úspěšněji, za to jeho účelnost a hodnota byla byla o dost slabší... Tisíce informací, které mi proletěly hlavou jedním uchem tam a druhým ven, jsem ani nemohla zaznamenat. Ostatní na tom byli velmi podobně. V prezentacích se střídaly zástupci nejrůznějších organizací, které nám mají pomoci a zpříjemnit studia, stačí jen si zařídit speciální kartičku za speciální cenu a voila! všechno bude GREAT! Je úplně neuvěřitelný, do čeho všeho se tady musíte zaregistrovat a pořídit si kartičku. Dneska jsem slyšela o 5 a myslím, že to ještě není všechno:-( V naší zemi, jakkoli na ni mnozí nadávají, stačí mít ISIC a je to prostě na všechno... Tady ISIC sice oficiálně uznávaji, ale neoficiálně je vám na prd. Stejně vás nutěj zařídit si speciální kartičku studenta UH, do knihovny, erasmus kartu atd... Šmejdi. U nás je jedno, jakou univerzitu studuješ, jsi student, máš slevy... Ne tak tady...
Po kartičkobytí jsme se odebrali opět do skupinek podle fakult a byli se společně zaregistrovat na helsinském magistrátu a pořídit legitimaci na dopravu. Po obdržení této legitimace jsem o 120€ lehčí, ale i tak se to vyplatí...
V 17h hodin jsme měli mít sightseeing. Bohužel měli místo pro 49 studentů a nás bylo kolem 200... Byla jsem mezi těmi méně šťastnými. To ale nevadí, jezdí tady tramvaj T3 a ta je pro to (jako) stvořená:-) Takže si uděláme sightseeing s Jenny někdy časem (ne v 17h, kdy už je tady dávno tma jak o půl noci:-)
Heslo dne: stačí si pořídit kartičku, aneb NECHCI SLEVU ZADARMOOOO!!!

orientační kurz - 7.1. 2009

Dnešní den pro mě začínal v 7:35, přemluvila jsem budík z původních 7:30:-) Čekala jsem na svou spolubydlu, která se pinožila a ujel nám bus, takže jsme přišly hned první den pozdě... Měli jsme orientační kurz, který byl společný pro všechny zahraniční studenty z celé univerzity. Později než my ale přišlo ještě hodně moc lidí..., takže paní, která nás orientovala povídala pořád do kolečka ty samé věci:-) V poledne jsme obědvali v unicafé, to je něco jako menza, jen ceny se tam od těch v naší menze velmi liší... Já si dala rybičku za 4,20€ - tedy lepší menu, příště zkusím něco levnějšího. Po obědě jsme měli velmi zajímavou přednášku o Helsinkách, pán nám vyprávěl o tom, kolik procent lidí je zaměstnáno v dopravě a kolik dětí navštěvuje základní školu v porovnání ke škole střední. Byl to příspěvek plný grafů a nejrůznějších diagramů... Pak jsme se rozdělili do skupin podle fakult. Teologů nás bylo 5, 2 Němci, Američanka a klučina z Namibie... (Afričanů je tu veliká spousta). Myslím, že ta Němka bude dobrý spelling partner pro mě:-) V této skupině jsme vrhli do dalšího boje s byrokracií... Imigrační policie, registrace na magistrátu, studentská a já nevím jaká ještě všechna registrace...:-( Ve čtyři jsem měla sraz s kamarádkou Noorou, která vyřešila všechny mé současné problémy..., úžasná osoba!!! Vracela jsem se domu a už byla tma, což tady znamená taky ukrutná zima. Z Helsinek jsem zatím viděla jen málo, ale to, co jsem viděla je moc hezké. Až budu mít čas, pustím se do systematické prohlídky. Jela jsem domů lepším způsobem než ráno do školy, a to vláčkem. Je to rychlejší, bez zácpy:-), kterou tady mají často:-))). Nakoupila jsem si něco málo k snědku a pak i něco pro potěchu duše svíčky a kytičku...
Heslem dne bylo: několikrát jsem byla ztracena, ale pak zase nalezena