Jak jsem se rozpálila a brzy nato dopálila

Včera byl príma den. Byla jsme byly s Elzou na katolické mši, která začíná až v 11:30 a kostel je poměrně blízko našeho bytečku, narozdíl od toho evangelického, který je na druhém konci města:-(. Tak jsem se pěkně vyspinkala... Mše byla příjemná a velmi aktuální. Kázal otec z Polska, haha:-). Ačkoli jsem měla doprovod dvou sester katoliček, ani jedna si nevzpomněla, že bychom měly přeložit hostii s talířku na talířek, takže jsme byly tentokrát bez přijímání..., příště:-) Po mši bylo popovídání s kávou. Seděly jsme s Elzou a s Ági (další maďarka do sbírky), já nad hrnkem kávy, ony nad vším, co se dalo uzmout k jídlu... Ach jak se ještě dneska dá poznat, odkud kdo je... Červenala jsem se:-(. Přišel si za námi popovídat kněz, ptal se odkud jsme a co tu děláme a tak. Řekla jsem mu, že jsem z ČR a on na to: "dneska ráno jsem tu měl českou rodinu... Jmenovali se Ptáček... Začala jsem se smát a vysvětlila jsem mu, jak je to s mým jménem a co tato jména znamenají anglicky... Smál se pak taky, hahaha:-)
Odpoledne jsme byli ještě s více lidmi na oslavě čínského nového roku, ehm, nic moc... Byla hrozná zima a vlhko a program nebyl nijak úchvatný. Odešly jsme s Elzou domů asi po 1,5 hodině. Uvařila jsem pro nás večeři. Mrkvovou polévku... Ooo, nevěřili byste, jak se mi povedla, Elza se oblizovala za ušima a dokonce si i přidala:-) Vtipné je, že ona mi pořád říká: "no jo, my maďaři jsme zvyklí na kořeněná a ostrá jídla, silné chuti a tak... Nevšimla jsem si, její jídla jsou trošku planá. Pak jsme se koukaly na Pýchu a předsudek... Řeknu vám, pořád mě to bere, i když jsem to viděla už stokrát. Vážně nevím, proč mě tolik lidí, na základě mého obdivu k tomuto filmu a zvláště pak ke slečně Elizabet, považují za feministku:-)
Dnes byl příjemný den. Měla jsem jen kurz finštiny, učili jsme se dny v týdnu a měsíce v roce, nějaké základní pozdravy... Máme mooc prima mladou učitelku. Navečír jsem jela na návštěvu k Jenny.. Škoda, že je to na druhém konci města:-(. Pozvala mě na návštěvu a na saunu. Ani jedna nejsme na saunování moc zvyklé, tak jsme tam vydržely jen krátce. Bydlení má podobné jako já. Vlastní pokoj, společná kuchyň a koupelna... Věřte, nebo ne, platí tam 370€ za měsíc a to bydlí ještě dál od centra než já. Polila mě horkost, když jsem to slyšela... Mám tááák obrovský štěstí, páni, fakt že jo, mých 155 je daleko nejnižší možná cena. Vracela jsem se domů občerstvená a móc spokojená a rozpálená z té sauny:-)
Když jsem přišla k domů, nemohla jsem se dostat do bytu. Zazvonila jsem naproti u kluků a požádala je, jestli by mi nepomohli otevřít. Ani jim se to nepovedlo, tak jsem zavolala správce. Zkusila jsem to před ním, nešlo to... On pak vzal svůj klíč, párkrát kopnul do dveří a otevřel je. Dělá to 20€, slečno. Nééé, to snad neni možný! Děláte si ze mě srandu? Nedělal... Ach! A tak jsem se tedy dopálila!
Do protějšího bytu, kde bydlí ještě jeden Čech Kuba, se nastěhoval můj bývalý šéf z Člověka v tísni, bylo to moc milé shledání za moc nemilých okolností. Nevadí... Začínám se tu zabydlovat a zvykat si...
Heslo dne: Nevěš hlavu, i v nepříjemné situaci můžeš narazit na někoho příjemného:-)